| Můj zájem o hudbu jsem patrně podědil po
dědečkovi přes maminku. Celá naše rodina je docela muzikální, výjimkou je sestra, která sice vychodila celou lidušku, ale teď toho moc nenahraje. Já jsem tedy od mala inklinoval k piánu. Do lidušky mě nejdřív nechtěli přijmout, že jako neumím
zpívat. Maminka je ale přesvědčila, že mě musej vzít. Nechci se vytahovat, ale po prvním roce jsem patřil k nejlepším žákům. Měl jsem skvělého učitele, pana Františka Jirku. Maminka sice nebyla spokojena se způsobem jeho výuky, ale já ano a hraní mě
bavilo. Pak ale tento učitel odešel z naší lidušky a nikdo jiný mi nějak nevyhovoval. Proto jsem tedy po čtyřech letech skončil. Pak jsem se okolo muziky jen tak ochomejtal, hrál jsem si sám pro sebe. Po sametopřevratu jsme vyrazili do tehdejšího
západního Berlína. Tam jsem v jednom obchoďáku uviděl jedny klapičky a byl jsem ztracen. Podařilo se mi přesvědčit rodiče, že to nutně potřebuju, že na světě není nic důležitějšího. Byla to YAMAHA SHS200, taková samohrajka, co se dala pověsit na pás a
měla příšernej FM zvuk, ale já byl v sedmém nebi. Od tohoto okamžiku se to rozjelo. S kamarády jsme založili takovou kapelku, the BFU (jako že kluci z Úpice). Její obsazení vypadalo asi takhle: 3x klávesy, kytara, později i
zpěvačka. Dokonce jsme hráli asi na 4 zábavách. Postupně ale odpadávali lidi, takže jsem nakonec zbyl téměř sám. Za maturitu jsem dostal YAMAHA PSS590. To už bylo lepší kafe, AWM syntéza, sequencer. Pak jsem šel na vojnu a s kapelou byl konec. Ale muziku
jsem neopustil, s jedním spolubojovníkem-kytaristou jsme si zařídili zkušebnu a hráli si. Na vojně jsem svoji dosavadní výbavu výhodně prodal a pořídil si ATARI ST a YAMAHA PSR 500. Zpočátku jsem byl nadšen, ale postupem času jsem přišel na to, že
je to příšernej krám, hlavně MIDI implementace, zvuk taky nic moc. A život šel dál. Podařilo se mi pracovně vyjet do Berlína, kde jsem téměř trpěl hladem, aby mi zbylo co nejvíc z diet. Za ty jsem si pořídil první kvalitní nástroj
ROLAND JV35. Jen co jsem ho zakoupil, už mě kontaktovala nově vznikající zábavová kapela a já kejvnul. Byla to kapela TAURUS, se kterou jsem vydržel asi 3 roky. Výjezd do Berlína (a diety v DM) se naskytl ještě jednou, zakoupil jsem YAMAHA W7. Tuto
sestavu používám dodnes. Po osobních neshodách v Taurusu jsem odešel (se mnou taky basa, bicí a jedna kytara) a založili jsme si svoji formaci KAMNAFUTRA. Tento projekt však po půl roce nenápadně zanikl. Po menší pauze mě oslovila
jedna partička, že by chtěli klapičky, tak jsem do toho šel a zatím jsem stále v tom. Jméno zatím nemáme, pracovní je BIOGRAV SVATONOVIC, protože máme zkušebnu v nepoužívaném kině ve Velkých Svatoňovicích. Průběžně ale stále udržuji
projekt the BFU (teď už to má jinej význam, přesně ho ale ještě neznám), v sestavě já, klapičky a počítač (STéčko nahradilo PCčko). Tvorba už vydala na nejdřív demo kazetu, jsme ale v digitálním věku, tudíž už jen demo cd. Ve formátu MP3 to najdete tady. Tolik asi o muzice. | ..... |
